Vychází z prudkého vyražení a vysunutí hole až na její konec (důležitost velké koncovky). Provádí se ve stoji, nebo z důvodu většího dosahu v pádu vpřed na břiše. Vypíchnutí je rychlá a překvapivá činnost, kterou brankář využívá v případě, kdy je hráč s kotoučem bráněn, nebo nemá kotouč plně pod kontrolou.

Kotouče, které jsou soupeřem vyhozeny z útočné třetiny, nebo nastřeleny, brankář obvykle zastavuje, a to před brankovou čarou, nebo v prostoru za brankou. Toto zachycení může nejen urychlit rozehrání útoku, ale často zabrání získání kotouče soupeřem. Na zastavení kotouče velmi často navazuje rozehrávka. Jedná se o klasickou přihrávku, kterou brankář může založit útok. Hůl při tom drží v obou rukou, přičemž nutností je, aby volná ruka (s lapačkou) držela hůl vespodu. Přihrávky mohou být na krátké vzdálenosti (jen posunutí), ale i kolmé průnikové přihrávky přes polovinu hřiště.

Obrázek nemám naskenovaný, ale je na něm jasně vidět, že přihrávky směřují OD BRANKY a ne do ní.

Lední hokej, jako všechny kolektivní sporty, je charakteristický záměrnou spoluprácí hráčů na ledě. Spolupráce mezi hráči vyžaduje určitá pravidla, nebo zásady, kterými se snaží hráči řídit.

- Každý hráč na ledě má své místo a plní konkrétní úkoly. Pětice hráčů je rozdělena na dva herní bloky – dva obránce (levý, pravý) a tři útočníky (levé a pravé křídlo, střední útočník). Jejich akční prostor je vymezen (obrázek). Při hře je důležité, aby hráči tyto prostory dodržovali, pokud by docházelo ke sjíždění několika hráčů do určitého prostoru, soupeř by jednoduchou přihrávkou mohl přečíslit zbývající a velmi nebezpečně ohrozit branku.

- Hráči se musí vzájemně zastupovat. Tato zásada vychází ze zásady předchozí a rozšiřuje ji. Pokud např. levý obránce může rozvinout útok a postupuje individuálně dopředu, je vhodné, aby jiný hráč, např. levé křídlo, zůstal na jeho pozici a případně zahájil obrannou činnost.

- Hráči by měli být neustále v pohybu. Tento požadavek vychází ze dvou zkušeností. Hráč by měl využít pro souboj s protivníkem výhody letmého startu. Souboj s protihráčem (nebo jízda pro kotouč) pro něj nezačíná startem z místa, ale naopak z rozjezdu, což jej výrazně zvýhodňuje. Druhou myšlenkou je to, že stojící hráč se lépe obsazuje a tím brání.

- Hráč cíleně vyhledává volný prostor, do kterého si najíždí a měl by do něj dostat přihrávku.

- Cílem hra je vstřelit branku, nikoliv kombinovat za brankovou čárou. Hokej se hraje na počet branek, nikoliv na krásu. Týmová hra by měla být účelná a vše by mělo směřovat k jedinému cíli – vstřelit branku, nebo získat kotouč a založit útok.Efektní kombinace bez důrazné koncovky nemá z hlediska výsledku téměř žádnou hodnotu.

o kličkovat jako poslední hráč při zakládání útoku v obranné třetině

o přihrávat křižnou přihrávku z jedné strany obranné třetiny na druhou při napadání soupeře

o při tlaku soupeře v obranné třetině obránce volí vyhození kotouče místo rozehrávky

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Někteří trenéři zastávají názor, že obranná hra je úkolem obránců a útočníci jsou od toho, aby stříleli branky, a ne bránili. V dnešním hokeji je nezbytně nutné, aby do obranných úkolů byli zapojeni všichni hráči. Tato činnost vyžaduje vysoké nároky, především na osobní statečnost, rozhodnost, nebojácnost a předpoklady snést tvrdé osobní souboje, či zásah kotoučem. Dobrý obránce je pro mužstvo stejně důležitý a vzácný, jako dobrý útočník.

Obránce bruslí jízdou vzad v čelném postavení, v horní pokrčené ruce drží před sebou hůl za konec. V okamžiku, kdy se útočník dostává na dosah, obránce prudce vystrčí hůl dopředu a čepelí vypichuje útočníkovi kotouč.

Bránící hráč jede v bočním postavení, hůl drží v obou rukou. Bruslením se dostává před útočníka a zezdola prudce nazvedne svou holí jeho hůl. Co nejrychleji dostává svou hůl zpět na ledě a odebírá kotouč. Podle možností najíždí i nohama do soupeřovi hole a tím ulehčí její nazvednutí.

Všechny druhy mají společné zahájení, kdy se bránící hráč dostává do kontaktu se soupeřem.

- obránce začíná svůj pohyb holí příliš daleko od útočníka – promáchnutí naprázdno

- obránce nezasahuje hůl, nebo kotouč, ale přímo soupeře – nebezpečí faulu

- obránce sleduje kotouč, a nikoliv pohyb hráče (kotouč sleduje pouze periferně)

- po úspěšném odebrání kotouče nemá obránce snahu získat kotouč pod svou kontrolu

Lední hokej je charakteristický tím, že pravidla umožňují osobní souboje hráčů. Dochází k nim především u hrazení, ale i na volné ploše.

Osobní souboje hráč absolvuje při čelném či bočním postavení. Obdobně jako při odebírání kotouče. Souboj probíhá ve třech fázích:

Bránící hráč se svým pohybem snaží přimět útočníka k jízdě do prostoru, kde může snadněji soupeře atakovat a získat kotouč. Obvykle jsou tyto prostory u hrazení, v rohu kluziště apod.

Obránce bruslí jízdou vzad, obvykle překládáním (lepší manévrování do stran). Hůl drží v jedné ruce stranou od těla a snaží se opticky vytvořit co nejširší bráněný prostor, přes který by měl útočník projet. Přitom má zvednutou hlavu a sleduje tělo útočníka. Pokud jede útočící hráč těsně kolem mantinelu, obránce rychle vybrusluje do jízdy vpřed do směru jeho jízdy, dostává se těsně před útočícího a ramenem a paží naráží do ramena soupeře. Zároveň se snaží nohou a boky zablokovat hůl soupeře a získání kotouče.

Druhou variantou je zablokování útočníka tělem, kdy se bránící hráč zapře za sebe nataženou nohou a tělem a holí brání soupeři v jízdě vpřed.

- obránce najíždí na soupeře zepředu, nebo kolmo za strany – nebezpečí „propadnutí“

Zásadou by mělo být, že zdraví protihráče je přednější než výhra v utkání.

Nejjednodušším způsobem je blokování střel ve stoji. Hráč má obě nohy u sebe, čepel hole obvykle před nohama. Výhodou je rychlá reakce na změnu situace, nevýhodou malá plocha, která blokuje střelu.

Dalším způsobem je blokování střel v kleku na jednom, nebo obou kolenou. Hráč si v momentu vystřelení kleká, nohy má u sebe a hokejku drží v jedné ruce. Volná ruka je natažená k ledu, druhá ruka je i s holí vytočena do strany. Tento způsob je často využíván v situaci 1-1, kdy se útočník snaží obstřelit obránce. Nutný je při tom poněkud větší odstup obránce od útočníka (3-4m).

Při střelbě po ledě nebo nad ledem používají bránící hráči často blokování střel skluzem. Hráč si při tomto obranném zákroku lehá na bok nohama směrem ke kotouči a hlavou od něj, hůl v jedné ruce. Nohy by měl mít u sebe a volná ruka je položena na nich. Tento způsob blokování střel je velmi účinný, ale vyžaduje přesné provedení a především dobrý odhad situace. V případě, že obránce provede skluz předčasně, útočník nevystřelí, ale uvolní se, nebo přihraje, čímž vytvoří situaci, která je podstatně vážnější, než vystřelení.

- položení hole čepelí do směru střelby – zvednutí kotouče a nebezpečí zásahu horní části trupu a hlavy

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Klička a vedení kotouče je nejčastější činnost, kterou hráči při utkání provádějí. Při vlastní hře dochází ke splynutí vedení kotouče a kličky v jeden komplexní pohyb, který slouží k objetí hráče a získání početní převahy.

Hráč se při kličce na okamžik postaví na obě nohy, provede klamavý pohyb ramen, trupem a holí na jednu stranu a prudce posune kotouč na stranu druhou (po ruce i přes ruku). Tím se kotouč dostane mimo dosah obránce a hráč prudkým zrychlením (popř. překládáním) soupeře obchází. Čepel hole je přiklopená na kotouč a ten je pokud možno krytý útočníkovým tělem.

Zásadním prvkem kličky by vždy měl být klamavý pohyb před vlastním provedením. Klamný pohyb může být proveden pohybem ramen, trupu, bruslemi, holí, naznačením přihrávky, střelby apod.

Střelba je zakončením drtivé většiny útočných akcí. Její efektivita určuje počet vstřelených branek a tím i výsledek utkání.

O efektivitě střelby rozhoduje fyzická vyspělost, využití správného času ke střelbě (např. při zakrytém výhledu brankáře) a přesnost střelby (i v situaci, kdy je hráč tvrdě atakován obráncem).

Hráč stojí na obou nohou bokem ke směru letu kotouče. Hůl je za zadní nohou, kotouč je u patky čepele. Ruce velmi pevně svírají hůl. Hráč prudce páčivým pohybem rukou zrychluje kotouč. V úrovni přední nohy dochází k odklopování čepele od kotouče a ke zvedání hole z ledu. Společně s čepelí se zvedá i kotouč. Prudkým pohybem především dolní ruky a zápěstí kotouč vystřelen. Hůl se zvedá z ledu přibližně tak vysoko, jak vysoko chceme, aby kotouč letěl. Váha se přesunuje na přední nohu, zadní noha provádí vykývnutím vzad kompenzaci pohybu paží a trupu.

Využívá se hlavně v prostoru před brankou soupeře. Kotouč vystřelujeme pouze pohybem zápěstí, čímž je docíleno velmi krátkého pohybu a krátkého doby provedení a zároveň dobré přesnosti. Nemá však vysokou rychlost. Ta je kompenzována krátkou vzdáleností.

Nejvyšší naměřená rychlost se pohybuje okolo 190km/h, při níž uletí puk vzdálenost mezi modrou čárou a brankou za cca 0,3s. Nevýhodou je relativně dlouhá doba provedení a nižší přesnost.

Hráč stojí souhlasným bokem ve směru vystřelení, nohy mírně pokrčené. Kotouč je v rovině středu těla, asi 0,5 metru před hráčem, hráč drží hůl dolní rukou o něco níže. Napřahuje holí vzad a nahoru (asi do výše ramen) a prudce švihá zpět, udeří středem čepele do kotouče a pokračuje ve švihu holí dopředu před tělo a nahoru. Při střelbě přenáší hráč váhu těla na nesouhlasnou nohu. Souhlasná noha provádí švih vzad, čímž vyrovnává pohyb paží a trupu.

- při golfovém úderu hráč „podsekává“ kotouč čepelí, aby jej zvednul z ledu

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Základní postoj u jízdy vzad, je podobný, jako u jízdy vpřed. Jen hlava a trup jsou více narovnané. Pohyb vychází z ramen, trupu a kyčlí.

Technika jízdy vychází ze základního postoje. Hráč přenese váhu na pravou nohu a obloukem vzad po vnitřní hraně se odráží do jízdy vzad. Levá noha při tom klouže po ledě a udržuje rovnováhu. Odraz se provádí z celé hrany brusle. Po návratu do základního postoje následuje přenesení váhy na levou nohu a odrazí hrany do oblouku vzad.

Rozeznáváme zastavení z jízdy vpřed a z jízdy vzad. Nejběžnějším způsobem zastavení v jízdě vpřed je zastavení smykem na obou bruslích, dalším je zastavení pluhem (na jedné, nebo obou bruslích). Při zastavení z jízdy vzad užíváme nejčastěji jednostranný, nebo oboustranný pluh. Rozeznáváme tři základní fáze:

- nadlehčení – dochází k nazvednutí těžiště těla a k nadlehčení bruslí

- snížení a zatížení – snížením těžiště dochází k přenesení váhy na vytočené brusle a tím k zatížení hran a k brzdění.

- bruslíme po kruhu pro vhazování, ramena jsou natočena dovnitř, důraz je kladen na správné nasazení brusle na led (přes špičku do směru jízdy)

Obraty slouží ke změně bruslení z jízdy vpřed do jízdy vzad a opačně. Jejich význam je především při přechodu z útočné do obrané hry a naopak. Obraty musí dokonale ovládat nejen obránci, ale i útočníci, protože i ti se dnes významně zapojují do obranných činností.

Hráč jede po obou bruslích vpřed, kolena jsou mírně pokrčena. Prudkým narovnáním v kolenou a nazvednutím těla se přetočí do jízdy vzad.

Starty jsou jednou z důležitých součástí ledního hokeje. Charakter hry vyžaduje neustálé bruslařské souboje, které vyhrává rychlejší bruslař. O získání kotouče se bojuje na několika metrech a právě umění rychle vystartovat vytváří předpoklady pro úspěšnost v těchto závodech.

Hráč vytáčí výrazně špičky od sebe. Současně výrazně pokrčuje kolena a naklání celý trup dopředu. V okamžiku, kdy téměř přepadne vpřed, provede několik velmi krátkých kroků ve vysoké frekvenci. V tomto okamžiku brusle nejdou do skluzu, dochází pouze k odrazu z vnitřních hran. Paže pomáhají výrazným doprovodným pohybem. S dalšími kroky dochází ke snižování frekvence, prodloužení skluzu, jako u jízdy vpřed. Hlava je po celou dobu vzpřímená. Start je dán především frekvencí a silou odrazu v prvních krocích.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bez něj hokej nelze hrát. Vyžaduje roky tréninku a v podstatě nikdy nekončí. Podstatou všech činností na ledě je dobrá úroveň zvládnutí hokejového bruslení. Je milný názor, že se hokejista „vybruslí“. Samozřejmě množství kilometrů hraje nezanedbatelnou roli, ale především je třeba, aby hráč uměl bruslit technicky správně. Není přípustné, aby hráč zvládal bruslit na jednu stranu lépe, než na druhou. Proto je potřeba začít na stranu, kde to jde jednodušeji (doleva), ale hned po zvládnutí nacvičujeme na obě strany stejně (překládání, jízda vzad..)! Pro kvalitní nácvik bruslení je potřeba kvalitní led.

Je základní technikou pro pohyb na ledě. Hráč při ní vychází z tzv. základního postoje.

Brusle jsou od sebe na šíři ramen, nohy jsou mírně pokrčeny v kolenou a v kyčlích. Tělo je mírně nakloněno dopředu, hlava je narovnaná, oči se dívají 10-20m před sebe. Váha těla je na zadní části nohou.

Základem bruslařské techniky je tzv. bruslařský krok, který se skládá z odrazu a skluzu. Brusle zanechává na ledě stopu, která má podobu protáhlého „S“.

- Hráč jede po levé brusli (její vnitřní hraně), pravá noha je nad ledem těsně vedle levé nohy (pata za patou);

- Pravá noha (silně pokrčená v koleni) se pokládá přes přední část brusle na led (na vnější hranu), přenáší se na ní váha a dochází k odrazu celou hranou šikmo vzad ven. Brusle se překlápí z vnější hrany na vnitřní;

- Váha se postupně přenáší na levou nohu, která se pokládá na led vnější hranou přes přední část brusle. Odraz je dokončen nataženou pravou nohou za tělem;

- Pravá noha se nad ledem přenáší zpět do základní polohy a následuje odraz levou nohou.

- přenášení váhy z nohy na nohu a rovnováha ve stoji (stoj na jedné brusli, střídavě zvedání nohou)

- nácvik rovnováhy v jízdě (holubička, čáp, překračování překážek, jízda po jedné brusli..)

- obratnostní bruslení, při které hráč přeskakuje překážky, vyhýbá se, reaguje na změnu situace

Každé družstvo určí kapitána a ne více než dva náhradní kapitány. Kapitán musí být označen písmenem "C" a náhradní kapitáni písmenem "A", 8 cm vysokým v kontrastní barvě a na dobře viditelném místě na přední části dresu. Pouze takto označení hráči mají právo, pokud nejsou potrestáni, prohovořit na ledě s hlavním rozhodčím otázky vztahující se k výkladu pravidel, které by mohly vyvstat během utkání.

Důležité: Stížnost, která se týká vyloučení, NENÍ věcí vztahující se k výkladu pravidel a bude potrestána.

- Výstroj hráčů a brankářů se skládá z holí, bruslí, ochranné výstroje a dresů.

- Veškeré součásti ochranné výstroje s výjimkou rukavic, přileb a chráničů nohou brankářů se musí nosit zcela pod oblečením.

- Veškerá porušení pravidel týkající se nošení výstroje budou trestána.

Hráčské hole
Hole musí být zhotoveny ze dřeva nebo jiného materiálu schváleného Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF), například z hliníku či umělé hmoty.
Nesmějí mít žádné výčnělky a všechny hrany musí být nakoso seříznuty.
Hole smějí být omotány na jakémkoli místě přilnavou nefluoreskující páskou libovolné barvy.

- Během utkání a během předzápasového rozcvičení musí všichni hráči nosit hokejové přilby, které vyhovují schváleným mezinárodním normám, s řemínky řádně upevněnými pod bradou.

Přilba se musí nosit tak, aby dolní okraj byl nanejvýš jeden prst nad obočím a mezi řemínek přilby a bradu bylo možno vsunout pouze jeden prst.

- Pokud hráči během hry spadne přilba, nesmí se dále účastnit hry s výjimkou, že si přilbu znovu nasadí na hlavu a řemínkem ji řádně upevní pod bradu. Jestliže hráč pokračuje ve hře bez řádně upevněné přilby, bude potrestán.

Hráčské rukavice musí krýt ruce a zápěstí. Dlaně rukavic se nesmějí odstranit a hráč nesmí držet hůl holou rukou.

Je zhotoven z vulkanizovaného kaučuku nebo z jiného materiálu schváleného Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF) a musí být převážně černé barvy.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lední hokej je charakteristický velkým množstvím neobvyklých činností. Jen málokterý sport má tak nezvyklý pohyb, jako bruslení, ovládání hracího předmětu (kotouče) prostřednictvím hokejové hole, a to vše v atmosféře neustálého fyzického kontaktu se soupeři. Jednou ze zásad, které by se měli v tréninku respektovat, je nácvik nejen útočných, ale i obraných činností. V utkáních jsou jejich četnosti vyrovnané. Ze stejné zásady vychází i potřeba toho, aby hráči uměli hrát na všech herních postech. Zvyšuje se tím schopnost reagovat na požadavky hry. Hráč tím získá potřebné základy pro „vrcholovou hru“.

- Rozcvičení, které spočívá v zahřátí a protažení svalů a kloubů (strečink). Před tréninkem by to měli být hlavně zadní strany stehen, lýtek a prsní svaly. Po tréninku by mělo následovat protažení namáhaných svalů a páteře (jednostranné držení hole a postoj při bruslení).

- Zapracování, jehož úkolem je připravit organismus jako celek na hlavní část tréninku. Obvykle to bývají jednoduchá cvičení (střelba, 1-1, nahrávky..)

Hlavní část plynule navazuje na úvodní, ve které je těžiště celého tréninku. Cvičení by měla následovat v konkrétní posloupnosti, i když nemusí být zařazena všechna cvičení.

- Silová cvičení – posilování, cvičení s velkým počtem osobních soubojů.

Pravidla:

Definice hřiště
Utkání ledního hokeje musí být sehráno na bílé ledové ploše zvané HŘIŠTĚ.

Rozměry hřiště
Maximální velikost : 61 m dlouhé a 30 m široké.
Minimální velikost : 56 m dlouhé a 26 m široké.
Rohy musí být zaobleny v poloměru 7 až 8,5 m.

Rozdělení a vyznačení ledové plochy
Ledová plocha se podélně rozdělí pěti čárami, vyznačenými přes celou šířku hřiště a pokračujícími kolmo do výše hrazení.

Brankové čáry
Čáry vyznačené 4m od obou konců hřiště, 5 cm široké a červené barvy se nazývají BRANKOVÉ ČÁRY.

Modré čáry
Ledová plocha mezi oběma brankovými čárami je rozdělena na tři stejné části čárami 30 cm širokými a modré barvy, které se nazývají MODRÉ ČÁRY.
Tyto čáry vymezují tři pásma, definovaná následovně:

· pro jedno družstvo je pásmo, kde se nachází jeho branka OBRANNÉ PÁSMO

· pásmo uprostřed je STŘEDNÍ PÁSMO

· nejvzdálenější pásmo od jeho branky je ÚTOČNÉ PÁSMO

Střední čára
Čára, která se nazývá STŘEDNÍ ČÁRA, se nachází uprostřed hřiště. Musí být 30 cm široká a červené barvy.

Branky

· Branky se umístí doprostřed brankových čar.

· Brankové tyče jsou 1,22 m vysoké, stojí kolmo k ledové ploše a jsou od sebe vzdáleny 1,83 m (měřeno od vnitřní strany tyčí). Jsou zhotoveny podle schváleného vzoru a ze schváleného materiálu - stejně jako příčná tyč spojující svislé tyče - a mají vnější průměr 5 cm. Svislé tyče i příčná tyč se natřou červeně.

· Branky se opatří konstrukcí nesoucí síť, přičemž nejhlubší bod konstrukce nesmí přesáhnout 1,12 m nebo být menší než 0,60 m. Vnitřek konstrukce se natře bíle, vnější části červeně.

· Síť se připevní k zadní straně brankové konstrukce tak, aby se kotouč udržel uvnitř branky.

· Vnitřní podpěry, kromě svislých tyčí a příčné tyče, se pokryjí bílými vycpávkami. Vycpávky na spodní konstrukci začínají nejméně 10 cm od brankové tyče.

k tvorbě této stránky mě inspirovala moje opravdu chatrná znalost metodiky hokeje (bruslení, herní činnost, kombinace) a pravidel ledního hokeje. Rád bych zde jednou týdně připsal něco moudrých postřehů, které budu čerpat z pravidel ledního hokeje uveřejněných na stránkách Českého svazu ledního hokeje (www.cslh.cz) a z publikace nakladatelství Grada Publishing a.s. „Lední hokej: Trénink budoucích hvězd“, od Tomáše Periče.

Vždy bych chtěl přidat odstavec o pravidlech a odstavec o herní metodice. Jelikož to beru spíše pro pobavení, nebudu se držet žádného klíče co a kdy napsat. Nebudu vytvářet ani žádný obsah. Bude to zde, jak já sám si to budu pročítat a listovat tím :-) Snad Vám to přinese nějaké poučení, nebo aspoň 10 min oddychu od běžných starostí. Nové příspěvky budu vždy řadit na začátek, tím dojde k posunu starších článků.